A zase háčkování.

Rok zpět jsem se plácla přes kapsu a koupila si několik přízí od trochu luxusní německé značky Lola. Jejich příze jsou načechrané jako ovečky, jsou to opravdu velice příjemná klubíčka.

Hlavním tahounem v mých očích byla příze Lola Tschakka, ve které se mísilo několik barev najednou. To moje cirkusácké oči úplně uhranulo a já jí hned měla v košíku.

Přemýšlal jsem dlouho, jaký vzor zvolit, chtěla jsem nějaký vzdušný a velký šátek, který nebude moc žrát materiálu. Přemýšlela jsem tak dlouho, až jsem si udělala vzor vlastní. Je ale úplně triviální.

Říkám mu Vobjedno, prostě ob jednu řadu je způsob háčkování stejný.

Šátek a přízi jsem si sebou vzala na Tenerife, kde jsem strávila zimu 2021/22. Tahala jsem ji po ostrově a když byl čas, vytasila jsem jí na pláži a háčkovala si.

Jednu věc jsem nedomyslela a to sopečný písek na Tenerife. Ten písek jsem z příze a pak z šátky dostávala týdny. Ale aspoň má šátek takový láva efekt :)

Z šátku je macek. Britové by řekli, že je massive. Má 265 centimetrů na přeponě a 186 centimetrů po odvěsnách. To ho o pár centimetrů dostalo před Bobbelicious a je prozatím mým největším šátkem, co jsem vyrobila.

Tu barvy se firmě Lola opravdu povedly. Nádherně zkombinované čtyři různě barevné nitky. To byla úplná paráda koukat na ty barvy, co se mi točily po rukama. Možná to bylo zajímavější, než šátek samotný ve výsledku je.

Šátek má tak jednoduchý vzor, že to ani nešlo nějak kardinálně posrat. Takové vzory mám ráda. Nerada se stresuju u háčkování, vždyť to má být hobby!

Šátek nosím ráda, je to taková moje trofej. Ale úplně největší a nejcennější trofejí nadále zůstává Bobbelicious.