Dnes tu mám připravenou takovou hodně niche věc, za kterou se mi doufám internet nebude smát. Měla jsem v kuchyni velký koš na prádlo, který jsem nepoužívala na prádlo, ale na špinavé utěrky. Zabíral hodně místa, ale barevně ladil a tvarově ušel, tak tam pár let pobyl. Jenže mně vrtalo hlavou, jak to udělat lepší, efektivnější.

Náhodou jsem před pár měsíci zjistila, že skoro na milimetr přesně se do té části kuchyně vejde IKEA vozík Råskog. Ihned jsem ho koupila, ale nepostavila ho, protože jsem přemýšlela, jak v něm uschovat ty špinavé utěrky. Vážně jsem nechtěla, aby se mi válely po kuchyni nebo byly z vozíku vidět.

Přišla jsem na nápad uzavřeného patra mezi dolním a středním patrem. Ono samo se to prostě nějak vymodeluje, vytiskne a bude hotovo :) Jednotlivá patra vozíku jsou děravá, takže pokud by se zavřel, stejně bude horním i dolním patrem proudit vzduch. Znělo to geniálně, ale vymodelovat to bude peklo, to jsem věděla od začátku.

Trvalo pár měsíců, než jsme se konečně hecnula a pustila se do toho. Nejdřív jsem musela zjistit rozměry vevnitř vozíku, ve vnitřní stěně dolního patra. Ukázalo se, že každé patro je o pár milimetrů v každém rohu jiné - to bylo ještě horší, než jsem doufala. Nejdřív jsem to zkusila odměřit takovými těmi tvarovátky na vykrajování rohů dlaždic. To nedopadlo, neměly totiž dobré rozměry.

Poté jsem zkusila půdorys jednoduše obkreslit na papír a odhadnout tloušťku stěn. To už bylo trochu nadějnější, ale potřebovala jsem si ověřit, že to sedí.

Půdorys jsem vyřízla, párkrát ho přímo do patra vložila a zjišťovala, jestli pasuje nebo ne, a když ne, tak se zase řezalo. Takových iterací bylo asi deset, ale už jsem měla základní rozměr!

I když se ukázalo, že ten vozík je opravdu, opravdu křivý, stejně jsem chtěla, aby můj výtvor byl přesný. Přece nebudu tu křivost posílat dál, že? Vymodelovala jsem jednotlivé části zrcadlově přesně a na 3D tiskárně vytiskla testovací tvary. Tak jsem testovala na úzkých kouscích, zdali to do vozíku pasuje předtím, než budu tisknout celou jednu velkou stěnu.

Vypočítala jsem si, že celé to patro lze vytisknout ze čtyř tisků. Šlo o limit mojí 3D tiskárny, co může tisknout maximálně 21 na 25 centimetrů. Pustila jsem se do opravdového modelování a řeknu vám, tohle byl záhul. Musela jsem přemýšlet nad desítkami věcí naráz - kde se to napojí, slepí, jak se to vytiskne, tvar vozíku, díry na šrouby, mechanismus zavírání...

Ano, chtěla jsem k tomu všemu ještě zavírací dvířka. Že to patro bude mít otvor s pohybujícími dvířky, kterými zakryju utěrky ve vozíku. Když už to dělám, tak pořádně.

Finální model byl na světě a tisk zabral dny. Byl to porod, musela jsem neustále ladit, aby to do sebe v reálu zapadlo. Víte, jak jsem řekla, že to musí být přesné? Tak ve finále je jedna stěna o pár milimetrů kratší než rovnoběžná protější. Ale sedí to do toho zvoleného patra a já s tím nakonec dokážu spát.

Stěny jsou tlusté čtyři milimetry, aby unesly druhé patro. Když jsem otestovala, že to do sebe jakžtakž zapadá, tak jsem začala vše poslepovávat. Použila jsem kotel modelovacího lepidla od Pecka a čekala asi den, než se všechny kusy spojí.

Spadla mi brada, když to do sebe celé zapadlo. Moc jsem v to nedoufala, fakt to nevypadalo, že to vyjde a ono to sedí jak prdel na hrnec. Má to ale háček - když jsem to stejné tělo chtěla dát do jiného patra, jen tak pro test, nešlo to. Ty patra toho vozíku jsou tak křivá, že nemají stejný půdorys bohužel.

Věděla jsem, že horní patro vozíku budu používat na uzavíratelné sáčky. Co budu dělat s prostředním, ještě nevím, ale už se tam začínají sami od sebe odkládat nějaké věci. Jinak to topení, vedle kterého vozík, je, nebylo zapnuté už roky, takže netřeba se stresovat s tím, že by se PLA materiálu nelíbilo být u topení.

A zde je porovnání před a potom. Opovažte se někdo říct, že předtím to bylo hezčí! :)

STL soubor

• Uzavíratelné patro v IKEA RÅSKOG vozíku