Už jsme ve finále! Dnes vám ukážu, jak jsem dotáhla celou pískovou stěnu.

V předchozím článku jsem skončila přivrtáním desky na stěnu. No, najednou jsem měla v bytě stěnu s kovovými pásy. Nápad se stal reálným a už nešlo vycouvat. Muselo se to dotáhnout do konce. Psal se listopad 2020, kdy se deska zjevila u mě v obýváku. A já se v prosinci pustila do hromadného vylévání krabiček a víček. Mohla jsem najednou vylévat asi 10 krabiček a přibližně stejně víček. Na víčko jsem potřebovala jen pár desítek gramů, asi tak 40 g. Ale na krabičku asi 85 g pryskyřice. Víčka měla vysokou úspěšnost, ale formy na krabičky zas tolik ne. Nakonec jsem nějaké formy vyhodila a narychlo nakoupila další z Číny.

Vlastní formou na víčka jsem si ale naběhla ještě na jeden problém, který mi na začátku vůbec nedošel. Formy nebyly rovné. Teda zadní část samozřejmě byla, ale každá krabička se propadla do kaučuku trochu jinak a já potřebovala víčka rovná. Takže po vylití pryskyřice jsem ještě den hlídala a vyrovnávala hladinu každého víčka. A přišla jsem ještě na jeden dobrý hack: Když víčko už bylo tuhé, ale ne úplně tvrdé, vyndala jsem ho z formy a dala ze spodu na krabičku, aby se "dotvaroval" na danou krabičku a tím jsem si zajistila, že víčko na krabičku pěkně sedne.

Co jsem nedomyslela, protože jsem pořád věděla prd o pryskyřici, bylo, že jsem se opravdu málo chránila. Bylo těsně před Vánoci 2020 a já koukala v sobotu ráno na poslední díl druhé série Star Wars seriálu Mandalorian. Samozřejmě jsem závěr té epizody celý probulela a abych si zlepšila náladu, pustila jsem se do vylévání dalších dávek pryskyřice. Do ubulené kůže kolem očí se mi dostalo trochu pryskyřice, což prostě jen trochu svědělo druhý den, ale o tři dny později jsem měla oči tak oteklé, že by ze mne udělaly nativního Asijce. No, jsem méně odolná, než jsem si myslela. Trvalo to dva týdny, než se mi oči vrátily do pořádku. Z Vánoc 2020 nakonec moc rodinných fotek nevzniklo. Takže, chraňte se.

Byla jsem ve finále. Měla jsem stěnu, krabičky, víčka, vše. Jen tu finální spojenou krabičku s pískem jsem jaksi ještě neměla. Ale to už jsem měla rozmyšlené (a modlila, aby to vyšlo). Připravila jsem pár desítek mililitrů pryskyřice, krabičku zasypala po okraj pískem, okraje krabičky potřela pryskyřicí a stejně tak okraje víčka. Obě jsem spojila a na dva až tři dny jsem je měla na stole ve svěráku.

Někdy jsem to přehnala s pryskyřicí a bohužel jednou mi protekla až dolů do přední strany. Stalo se tak hlavně u písku z Barcelony, to zas tolik nevadí, zaletím tam pro nový, to je za rohem. Takové Lesotho by naštvalo daleko víc. Někdy ale pryskyřice vytekla ven, takže jsem ještě několik hodin po spojení každou krabičku kontrolovala a pokud se někde ukázala kapička, setřela jsem jí lehce acetonem.

Ne každého písku jsem ale měla dostatek, aby to zaplnilo celou krabičku. Nakonec mě napadlo zapojit mojí 3D tiskárnu. No, jak jsem si přes Vánoce nechala otéct oči, tak jsem toho vánočního času využila a pustila si několik tutoriálů na Udemy na Fusion 360. Za pět hodin už jsem uměla modelovat :)

Vymodelovala jsem a vytiskla několik různých výšek potenciálních výplní, ty jsem dala do krabičky, obsypala pískem a když byla krabička dostatečně plná, daný rozměr výplně jsem vytiskla levným průhledným filamentem. Nemáte na první pohled šanci od sebe rozeznat písku, kterých mám kilo a kterých jen pár gramů. Museli byste se podívat zezadu :)

Každopádně to šlo pomalu. Dávala jsem si záležet, aby se mi písek nepromíchal s jiným a některé písky se mi "elektrifikovaly" a lítaly všude po víčku a krabičce. To jsem vyřešila lehkým navlhčením krabičky i víčka. Zrádné byly také černé písky. Kdo to věděl, že černý písek má v sobě bambiliony kovových kousíčků a když na ně položím víčko s magnetem, tak se písek úplně dramaticky přilepí k víčku.

Voilá, mám krabičky! Ještě je ale od sebe rozeznat. Na 3D tiskárně jsem si připravila popisky na každou krabičku. Základ byla průhledná barva a poté několik vrstev černé. Na popisek jsem přidala i prostor na vlajku daného státu a ty jsem si pak vytiskla na své laserové tiskárně na lepící lesklý papír a přilepila je na popisek. Samotný popisek jsem na krabičku připevnila oboustrannou lepící páskou. Vypadá to výborně.

A tady je výsledek. Aktuálně mám něco kolem 110 písku, na stěnu se jich vejde až 195, takže ještě pár let potrvá, než bude zcela zaplněná. Mám z ní velkou radost. Hlavně také proto, že jsem ten nápad dotáhla do konce. Náklady byly vysoké, ale vlastně mi to ani nevadilo. Deska mi pomohla nemyslet na Covid a to stálo za skoro jakékoliv náklady.

A co s deskou dál? Tak prázdná místa jsou vyplněna cestovatelskými magnetkami a postupně se více a více zaplňuje. A až bude úplně plná, asi budu expandovat na vedlejší stěnu s další dřevěnou deskou :)