V minulém příspěvku jsem popisovala začátek mého projektu pískové stěny. Dnes se podíváme na to, jak jsem vyrobila vlastní víčka ke krabičkám a připravila stěnu pro písky.

Minule jsem skočila u toho, že jsem objednala více čtvercových forem. Ty už mi konečně dorazily a já začala vylévat pár krabiček, ale celé to bylo k ničemu, dokud přece nezjistím, jak písek v krabičce bez víčka udržet. Napadlo mě písek v pryskyřici zalít. Zkusila jsem to, ale písek ztratil svou barvu i strukturu a celé krabička byla najednou velice těžká. Tudy cesta nevedla.

Musela jsem tedy vymodelovat nějak víčko ke krabičce. Shodou náhod jen asi rok před tím jsem poslouchala svého kolegu včelaře, jak vyrábí z vosku svíčky a používá na to formy z kaučuku. Napadlo mě vyzkoušet podobný způsob. Nakoupila jsem pár kilo silikonového kaučuku a lámala si hlavu, jak takové víčko vymodelovat. O pár týdnů později mě osvítila záře vesmíru a došlo mi, že bych mohla krabičku "dovylít" pryskyřicí a zadní stranou dolů ji položit do kaučuku a tak bych získala tvar víčka. Jinak to totiž moc nešlo, přední strana má vykrojení a to nešlo na tvar víčka použít.

Tvorba silikonové formy byl zážitek. Jednou se mi totiž podařilo dávku silikonu rozlít po pracovně. To byla čirá apokalypsa. Jinak jsem ale použila řezací desku na šití, obklopila jsem jí pravítky a strany přelepila lepící páskou. To bohatě stačilo, aby mi kaučuk nevytekl. Silikonový kaučuk je daleko větší kámoš než pryskyřice. Ta proteče čímkoliv, dostane se kamkoliv.

Nemám z toho procesu fotku, ale udělala jsem to tak, že jsem nejdřív na velké ploše vylila necelý centimetr tlustou vrstvu. Tu jsem nechala zatvrdnout (stačí jeden den, ani to ne) a na vytvrzenou plochu vyskládala dovylité krabičky s většími odstupy. Krabičky jsem zatížila, aby se nehýbaly a kaučuk jimi neprotekl a prostor mezi krabičkami jsem vylila asi dvěma až třemi centimetry směsi. Počkala jsem zase den a o den později jsem velkou plochu rozřezala na oblast per krabičku a měla jsem takto najednou asi 8 forem na víčka.

Čas plynul a najednou bylo léto 2020, zase se otevřely hranice a já zdrhla hned jak to jen šlo. Když jsem se koncem října zase vrátila a hranice se zase zavřely, bylo na čase dotáhnout projekt. Měla jsem krabičky, měla jsem formu na víčka, ale co s tím dál? Co můj nápad dávat krabičky na stěnu?

Musela jsem vymyslet co s magnety. Kdo věděl, že magnety jsou tak drahé? Nakoupila jsem pár magnetů z Číny, ale trvalo velice dlouho, než dorazily a stejně byly slabé. Koupila jsem tedy magnety z českého e-shopu UNIMAGNET s rozměry 42 x 20 x 3 mm, který zaliju do víčka. Spočítala jsem, že krabička může vážit s pískem a víčkem až 300 gramů, takže jsem potřebovala silnější magnet.

Další otázka byla, jak magnet uchytit ve víčku. Šla jsem na to Okamovou břitvou, prostě ho do víčka zalít. Suma sumárum, nejlepší se ukázalo nejdřív vylít asi 2 - 3 mm víčka, počkat den, než to trochu vytvrdne, položit na to magnet a vylít zbytek. Magnet tak ve víčku drží sám od sebe.

Pocitově jsem už cítila, že se blížím konci, ale pořád mi chybělo několik zásadních věcí. Třeba kam ty krabičky ve finále vyskládat, že? Původní nápad byla kovová stěna, ale kov je velice těžký, kdo by to byl věděl, že :) A protože, ať by to bylo, co by to bylo, muselo by to zahrnovat hodně vrtání do betonu, rozhodla jsem se zapojit svého otce, který je velký kutil. To byl rozhodující okamžik, protože do toho momentu jsem o této stěně prakticky nikomu neřekla. Takže to, že doteď nebyla hotová, byl jen můj problém a nikdo se mě na to nemohl vyptávat. Ale říct o nápadu otci znamenalo, že tento projekt budu muset za každou cenu dodělat.

Otci se nápad líbil a začali jsme přemýšlet, jak to udělat efektivněji. Velká kovová plocha se ukázala být velice nepraktická, a tak jsem přišla s nápadem kovových úzkých dlouhých plátů, které by se navrtaly do stěny a každý plát by byla jedna řada krabiček. Nápad to byl dobrý, ale musela by se kvůli tomu provrtat úplně celá stěna. Jeden plát potřeboval tři až čtyři díry a já chtěla alespoň dvanáct řad. To je kolem 50 vrtání do stěny, kde mimochodem vede i elektřina.

Byl to otec, kdo přišel s nápadem velké dřevěné stěny, která by se na stěnu přivrtala jen třeba 12 šrouby a kovové pláty by se přivrtaly na ní. Kde ale sehnat takovou desku?

Kutíme hodně, celá rodina, a tak asi není překvapením, že máme něco jako rodinného truhláře v městečku Strakonice. Otec se s ním domluvil a za pár peněz nám sehnal velikou dřevěnou desku, jejíž zbytek jsem poté využila na další DIY nápad, o kterém také budu psát. Truhlář se neptal, asi si tím chrání své mentální zdraví a desku nařezal na rozměr, který jsem mu řekla a hotovo.

Ocelové pláty jsem koupila z e-shopu za pár stovek, otec je ve své garáži natřel a předvrtal do každého plátu čtyři díry. V mezičase otec přivezl desku do Prahy. Otec totiž ze Strakonic pochází, takže spojil výlet s kontrolou své matky, která stále ve městě bydlí a zároveň má auto s velkým kufrem, takže se mu tam deska vešla. Deska má mimochodem rozměr 140 x 120 centimetrů.

Deska dorazila do bytu, kovové pláty jsem měla také, šrouby, hmoždinky přichystané. Jediné, co jsem podcenila, byla váha té desky. No, sama bych ji nezvedla a nepřivrtala, takže otec přišel na pomoc a desku jsme přivrtali společně. Nejdřív jsem na desku namalovala, kde přesně budou pláty s jakými mezerami a poté jsme dřevěnou desku přivrtali na stěnu. Když už byla na stěně, tak až následně jsme přivrtali pláty. Mimochodem, řad to má nakonec 13.

V příštím, posledním, příspěvku to už dotáhneme do úplného konce a ukážu, jak to vlastně celé dopadlo a zdali to stálo za to :)